Adéla Mazánková se v sobotu proti Zlínu prosadila pětkrát a pomohla tak výraznou měrou svému týmu k vítězství, dnes jí čeká těžký zápas na půdě pražské Slavie.

Denisa Holeňáková zasáhla v této sezoně jen do šesti zápasů a další už pravděpodobně vinou zranění v této sezoně nepřidá.
Od zápasu s Michalovcemi vás v dresu Písku na palubovce nevidíme. Co se tehdy stalo a jaká byla cesta k tomu, že teď musíte zápasy sledovat pouze zvenčí?
Bohužel mě poprvé v kariéře potkalo zranění a při zápase s Michalovcemi jsem si přetrhla zadní zkřížený vaz. Stalo se mi to při pádu a dopadu na kolena, ale zápas jsem dohrála, tudíž nikdo, ani já, jsme nečekali takovou diagnózu. Ale pak mě noha dost bolela, nemohla jsem došlapovat a ani nohu pokrčit a magnetická rezonance ukázala přetržení. Byl to pro mě šok a je hodně těžké, se s tím vyrovnat.
Jak teď vypadá váš léčebný režim a co vás v nejbližší době čeká na cestě za návratem?
Čeká mě operace a plastika zadního vazu. Momentálně nohu dost posiluju, aby byla co nejvíc připravená na zákrok. Sama jsem překvapená, co vše teď zvládnu, a že mě to v běžném chodu moc nebolí. Řešilo se také, jestli léčit konzervativně, ale tím, že je přetržen úplně a je hodně důležitý pro stabilitu, tak je operace asi nejlepší cestou. A taky proto, že se chci do profesionálního sportu a aktivního života určitě vracet.
Ačkoliv nemůžete pomoci na hřišti, jste stále s týmem a podporujete spoluhráčky z tribuny nebo střídačky. Jak prožíváte zápasy v této pro vás nové roli diváka?
Jsem ráda, že jsem, a že si přijdu stále součástí týmu. Pro mě je tým hodně důležitý a vždy jsem byla týmovým hráčem. Je to pro mě úplně nové, za svoji kariéru jsem fyzicky nebyla myslím jen na jednom ligovém zápase a to z důvodu nemoci. Teď je to dost těžké, protože vím, jak dlouhá pauza mě čeká, jak dlouho si svůj oblíbený sport nezahraju, a že nemůžu pomoct holkám. Řekla bych, že to jsou na lavičce možná i větší nervy a stres. Ale jsem za to strašně ráda, že můžu na lavičce sedět, i když nehraju, přijdu si k holkám blíž a zápasem víc pohlcená.
My vám samozřejmě všichni v klubu i fanoušci držíme palce, ať se dáte co nejdříve dohromady! Co byste vzkázala fanouškům a kdy doufáte, že vás zase uvidíme v dresu Písku?
Děkuju moc a vážím si toho! Budu pro to dělat vše. Mám kolem sebe skvělé lidi, co vím, že mi s návratem pomůžou. Budu poctivě rehabilitovat, protože chci svému tělu dát co nejvíc a chci brzo zase běhat po palubovce. Obávám se ale, že tahle sezóna pro mě (jako hráčku) už skončila. Budu dělat vše pro to, ať do nové naskočím v plné a i lepší síle. Uvidíme, jak vše bude probíhat, hlavním cílem pro mě je být zdravá, ať pak můžu dávat do zápasů všechno. Zároveň ale tahle sezóna nekončí, je pro mě stejně důležitá, i když nehraju. Holky budu nadále podporovat a fandit a až to bude možné, tak se postupně zapojovat do tréninků. Fanouškům bych chtěla poděkovat za podporu a brzy se na všechny zase těším! Fanděte holkám, letošní sezóna je nevyzpytatelná a náročná, holky makají a náš tým má sílu na to, umístit se vysoko.
Denče držíme palce ať jde vše podle plánů a je brzo zpátky na hřišti!
Foto: Petr Maťašeje