Zobrazeno: 260

Našim prvním turnajem sezóny byl tradičně turnaj v Praze - Vršovice Handball Cup, jehož to byl letos jubilejní desátý ročník. Zároveň se jednalo i o naši rozlučku s tímto turnajem, protože příští rok budou holky už dorostenky. Z předchozích tří ročníků jsme si přivezli bronz a stříbro z kategorie mladších žaček a loni jsme stříbro obhájili i ve vyšší kategorii starších žaček. Našim snem tak bylo tento turnaj vyhrát. 

I když jsme startovali na turnaji nutno říct po loňských úspěších jako jedni z favoritů, tak hned v prvním zápase byl k nám los nemilosrdný a postavil nám do cesty velmi silný tým a pozdějšího jasného vítěze - HK Slavia VŠ Plzeň. I když jsme s tímto týmem ještě nikdy neprohráli, tak vzájemně se respektujeme a určitě jsme nebyli nikdo nadšeni, že opět na sebe narazíme hned na úvod. Tentokrát jsme kvalitou naší hry k dobrému utkání vůbec nepřispěli a zcela po zásluze prohráli 7:12. Zejména důraz v obraně a celkové a nasazení bylo rozdílovým prvkem mezi naší a hrou soupeřek.

V dalších sedmi utkáních byl už rozdíl velký.  V zápase s HBC Strakonice (doplněným o 4 hráčky Milevska) jsme podali opravdu dobrý výkon jak v útoku, tak obraně a jasně zvítězili 21:4. Za toto utkání zasloužily holky pochvalu. Mimo toto utkání jsme v zápasech odehráli dobře jen určité úseky a zejména v úvodu jsme ve většině z nich působili nekoncentrovaným dojmem. Vlastně za celý turnaj jsme pouze ve třech zápasech z deseti šli do vedení (Chrudim, Kobylisy, Strakonice). S Žeravicemi jsme dokonce prohrávali už 0:3! S Plzní, Košicemi a Velkým Meziříčím 0:2. Hlavně s Velkým Meziříčím (sobota) a Žeravicemi (neděle) jsme vždy v prvním zápase dne podali nejhorší výkon, zejména v prvním poločase. Jasně z toho plyne, že koncentrace byla na tomto turnaji naší slabinou. Postupně jsme kromě Strakonic tedy zvítězili s Chrudimí 21:3, Kobylisy 18:7, Vršovice 18:6, Velké Meziříčí 20:11, Košice 20:4, Olomouc 17:5. 

Poslední hrací den jsme s Žeravicemi po hrůzostrašném úvodu nakonec zvítězili 15:8. V posledním utkání na turnaji nás čekal v přímém souboji o stříbro velmi silný soupeř, v podobě mladého a talentovaného družstva Lázní Kynžvart, se kterými jsme také ještě nikdy neztratili bod, ale vše je jednou poprvé. I přes výborný úvod (10 minut), kdy jsme vedli 6:3 se nám nepovedl konec poločasu a najednou z toho byla remíza 6:6. Bohužel ani pauza nepomohla a Kynžvart otáčel skóre (osmi brankami v řadě) na 6:11! Pak jsme se sice probrali, ale víc jak snížení na konečný výsledek 10:13, jsme už nedokázali a v závěru neproměnili ještě sedmičku.

Po náročném měsíčním soustředění, kdy nám dost chyběla herní praxe, mohla být znát ještě i částečná únava, ale zejména po herní stránce máme hodně co zlepšovat. I když jsme nezahráli na co jsme měli, pořád je to začátek sezóny a věřím, že i tyto prohry nás mohou posunout dál a postupně budeme předvádět výkony, které jak já, tak hráčky očekáváme a které by nás měly dovést do Žákovské ligy, ve které se budeme snažit uspět.

Sestava a branky: Stejskalová (úspěšnost zákroků 44%), Říhová (46 %) - Hejlová 38, Ďurišová 35, Měchurová 22, Tíková 17, Matějková 16, Hosnedlová 10, Gergelyová 9, Polášková 6, Králová 4, Leskovcová 4, Holzeplová 3, Veličková 2, Loudínová 1.

Horní řada zleva: Veronika Matějková, Anna Polášková, Markéta Veličková, Laura Ďurišová, Mija Loudínová, Linda Králová, Ema Gergelyová.

Prostřední řada zleva: Andrea Tíková, Helena Měchurová, Tereza Holzeplová, Stella Hosnedlová, Denisa Hejlová, Eliška Leskovcová.

Spodní řada zleva: Karolína Říhová, trenér Jiří Blanický, Simona Stejskalová.

Foto: Lucie Loudínová