Zkoušek, které prověří fyzickou kondici, se Gabriela neúčastní. „Fyzické testy rozhodčí dělají, ale až od vyšších licencí,“ vysvětluje studentka práv v Plzni Gabriela, která má nejnižší rozhodcovskou licenci, ale věří, že příští rok bude s kolegyní, se kterou tvoří prakticky ustálenou dvojici, rozhodovat vyšší soutěže. „Pískám zápasy první ligy mladšího dorostu – jak kluků, tak holek, ale nejvíce jsme pískaly druhou ligu žen,“ popisuje. Zápasy mužů neřídí, ale několikrát si to zkusila.   

Rozhodovat zápasy chlapců nebo dívek je podle ní velmi rozdílné. „Řekla bych, že ženské hrají techničtěji, muži do hry dávají větší sílu,“ hledala odlišnosti. Hráčky, jak říká, jsou škodolibější a zákeřnější. „Nenápadně se štípnou, jdou do sebe, ale aby to rozhodčí neviděl,“ vypráví Gabriela.
 
A co ji na pískání baví? „Člověk žije akčně, poznává nové lidi. Ani pro fyzičku to není špatné. Když jsem byla na turnaji v Německu, odpískala jsem za den dvanáct zápasů... Celé dětství jsem se házenou zabývala a díky pískání od sportu neodcházím,“ vysvětluje.

Jak záhy doplňuje, nedokáže si představit, že by byla rozhodčí bez předešlé hráčské kariéry. „I když – občas se divím, jak hráči pravidla vůbec neznají,“ přiznává.

A jaká by podle ní měla být dobrá rozhodčí? „Měla by být pohotová, rychlá, mít dobrý zrak, měla by se rychle rozhodovat a neměla by být zaujatá,“ vyjmenovává Gabriela.

Nutností rozhodčího je dobrá fyzická kondice. „Bez ní by to nešlo. Snažím se třikrát týdně cvičit,“ popisuje studentka Gabriela, která úspěšně zakončila první ročník práv. Školní povinnosti a pískání zápasů se podle ní dají skloubit.

„Problém byl jenom, když jsem v neděli odpoledne pískala v Praze a další den mi škola začínala v osm. Takže jsem na utkání jela už s věcmi do školy,“ vypráví.

U pískání, jak říká, chce zůstat. Má jeden velký cíl – ráda by řídila utkání interligy, kterou hrají i písecké házenkářky, a také mezinárodní soutěže.