| Házenkářka Martenková: Při hře mi zlomili nos |
| WHIL - Písecký deník |
| Středa, 24 Únor 2010 15:01 |
|
O osudu osmadvacetileté Zuzany Martenkové rozhodl s trochou nadsázky žlutý papír. Jednalo se o přihlášku do oddílu písecké házené. „Líbila se nám. S kamarádkami jsme si řekly, že se přihlásíme. Házenou hraji dvacet let a pořád mě baví, máme výbornou partu,“ říká Zuzana Martenková, která v týmu píseckých házenkářek plní roli křídla. Sport ji provází i v pracovním životě. Je učitelkou tělocviku a angličtiny na Základní škole J. K. Tyla v Písku. „Učím i sportovní třídu, kde kluci hrají většinou basketbal a holky házenou,“ popisuje. Pro rady si k ní děvčata nechodí. „Navštěvují ale naše zápasy a fandí nám,“ říká. Zuzana Martenková zůstává věrná písecké házené, jen během studií byla hráčkou Plzně a okusila i dánskou házenou. „V Dánsku jsem byla na pětiměsíční studijní stáži. Hrála jsem soutěž, kterou bych tady přirovnala k druhé lize. Byla to sice nižší úroveň, ale házená je tam hodně populární. Tady v Písku také, ale v celorepublikovém srovnání s ostatními sporty se obliba házené v České republice a v Dánsku nedá srovnat,“ myslí si učitelka Martenková. „Po studiích jsem se vrátila do Písku a i díky házené jsem tu zůstala,“ doplňuje. Se svými spoluhráčkami nyní hraje nejvyšší soutěž, česko-slovenskou interligu. „Je to dobrá zkušenost,“ myslí si o společné soutěži. „Bohužel, z lepších slovenských týmů jsme jich moc neporazily,“ dodává. Hlavním důvodem je podle ní to, že některé kluby jsou profesionální a hráčky mají tréninky i několikrát denně. „My trénujeme jenom třikrát týdně. Většina spoluhráček jsou studentky, takže je dojíždění náročné. Určitě by bylo potřebné trénovat častěji, někdy je to znát. I přesto podáváme podle mě dobré výkony,“ říká. Zlomený nos Zuzana Martenková se na hřišti několik měsíců neobjevovala. Byla zraněná. V listopadu ji lékaři operovali pravé koleno. Minulou sobotu absolvovala na Slovensku první letošní zápas. Za dvacetiletou kariéru se jí úrazy, dá se říci, vyhnuly. „Musím zaklepat, na to, že je mi dvacet osm, jsem vážnější zranění neměla,“ potvrzuje. „Jednou jsme v rámci přípravy měly trénink s chlapci. Při obranném zákroku se kluk nešťastně ohnal, já jsem nešťastně sklonila hlavu a loktem jsem dostala do nosu. Měla jsem ho zlomený,“ popisuje. „S přibývajícím věkem se člověk o sebe více bojí, je to tvrdý sport. Sezonu dohraji, jak to bude potom, nevím. Sport k životu patří, určitě budu sportovat dál, ať s házenou nebo bez ní,“ dívá se do nejbližší budoucnosti. Zuzana Martenková nevylučuje, že by mohla skončit u trénování házené. „Zkusila jsem si to párkrát během školních turnajů, je to náročná práce. Možná na trénování dojde, mám pedagogické zkušenosti. Dělat trenérku bych byla schopná, ale zatím se na to necítím,“ přiznává. Nyní jsou aktuální zápasy. Zuzana Martenková se na palubovce objevuje s číslem sedm. „Nikdy jsem se nezaobírala tím, jestli hraji se šestkou, třináctkou nebo patnáctkou. Sedmička byla volná, tak jsem si ji vzala,“ říká. Dres nosí ráda, bojuje přece za tým. „Máme černé a bílé dresy. Nosím raději černý. Možná proto, že více vynikne,“ vysvětluje. Házená Zuzaně Martenkové výrazně ovlivnila život. Skončit s ní nechtěla. Jen se u Zuzany občas vynořily „špatné myšlenky“. „Především v pubertě jsem měla dny, kdy jsem si říkala, že nepůjdu na trénink. Táta byl v tomto ohledu dost přísný. Byla jsem ráda, že jsem šla. A nyní jsem ráda, že jsem u házené vydržela,“ dodává osmadvacetiletá Zuzana Martenková.
|