Její výkon šel nahoru s postupujícím časem. Čím déle byla na hřišti, tím hrála lépe. Zatímco na začátku zápasu s Olomoucí působila nervózním dojmem, na konci zářila. Devatenáctiletá písecká házenkářka Michaela Borovská se představila před vlastními diváky v soutěžním zápase po téměř tři čtvrtě roce od zranění kolene v závěru loňské sezony.Písek vyhrál nad Olomoucí a bezproblémovým návratem na hřiště si sama dala dárek ke dvacátým narozeninám, které oslaví 4. února.
„Bylo to zatím nejhorší období v mé kariéře a doufám, že už něco podobného nezažiju,“ říká Michaela Borovská.
Vzpomenete si ještě, jak jste si zranění kolene přivodila?
Bylo to v play-off loňské sezony v zápase s Veselím. Myslím, že to byl ten druhý zápas. Přetrhla jsem si přední i postraní vazy v koleni a utrhla jsem si meniskus. Takže mě čekala plastika.
Jak vám v tu chvíli bylo?
Říkala jsem si, že operace bude rychle za mnou. Ale těžko jsem si dokázala představit, jaké to pro mě bude, vrátit se zpátky do hry a navázat na to, kde jsem skončila.
Kdy jste začala se zotavováním?
Nejdříve to chtělo nohu posilovat. Ke vší smůle to je moje odrazová noha a ztratila jsem na ní všechny svaly. Nejdříve jsem v průběhu měsíce chodila do posilovny, plavat a podobně. S tréninkem v hale jsem začala na začátku prosince loňského roku. Postupně jsem přidávala a dá se říct, že většinu měsíce jsem odtrénovala naplno.
Do zápasu jste naskočila až v novém roce?
Přesně tak. V poháru na Slavii jsem to jen tak zkoušela a v interlize v Šaľe to byl můj první zápas v této sezoně.
Po dvou zápasech venku jste proti Olomouci odehrála první zápas před vlastními diváky. Jak jste se cítila?
Byla jsem trochu nervózní.
Bylo to docela vidět. Ale postupem doby jste působila jistým dojmem.
Musím si zvykat. Nejdřív to bylo trochu o strachu. Bála jsem se, přiznávám. Ale už to byl třetí zápas a snad to bude lepší a lepší.
Limituje vás ještě nějak zranění?
Vůbec ne. Při hře s tím nemám žádné problémy.
Ale říkala jste, že se přece bojíte.
Ve chvíli, kdy jdu do nějakého osobního kontaktu, strach mám. To ano. Ale žádnou bolest při hře necítím.
Cítíte na sobě nějak dlouhou herní pauzu?
Trochu jo. Ale řekla bych, že to je jen otázka času než se do toho dostanu a než to bude zase jako dřív.
Jak jste sledovala podzimní zápasy týmu?
Když jsem měla čas, jezdila jsem s holkama ven, a chodila jsem na všechny zápasy doma. Holkám se dařilo. Prožívala jsem s nimi každý zápas, který jsem viděla. Snad jim teďpomůžu ještě více.